Diamantový les (Dino)

Diamantový les

Počet hráčů: 2-4
Věk: podle krabice od 5 let, odpovídá

Doba hry: 15-30 minut

Cena: od 300 Kč

Příprava: 5 minut

Originální česká hra, vydalo Dino

Hej hou, hej hou, trpaslíci jdou, dojdou do lesa, najdou diamanty. Kdo je najde první a uteče z lesa vyhraje. Ale pozor na rarášky, zákeřníky jedny! Tak asi tohle je Diamantový les.

Jak se to hraje.

Na stole vyskládáte 9 krát 9 kartiček, na obvod umístíte 4 vstupy do lesa. Vyberete si nejlepší vchod pro svého trpaslíka a průzkum může začít. Každý hráč na tahu otočí jednu kartičku vedle své pozice a objeví tak kousek lesa. Pokud narazí na cestičku může pokračovat hnedle dál. Může však objevit spoustu dalších věcí – bažinu či skálu (která jeho postup zpomalí), diamant (ano, o ten mu jde, ten chce!), pavouka (k tomu nechce) a v neposlední řadě raráška. Při každém možném pohybu se hráč rozhoduje zda na pole vstoupí (nemusí). Jakmile na něj však vstoupí pole ze kterého přišel se otočí zpět.

Je tedy nutné si aspoň zhruba pamatovat, kudy se dalo projít snadno (protože při cestě jen po cestičkách můžete v jednom tahu projít i přes celou mapu) a kde je to samá skála a bažina. Jejich průchod ovlivňuje hod kostkou, takže se vám to může povést na poprvé, ale můžete tam i pěkně zapadnout. Záchytnými body v lese pak jsou ohniště, která osvětlí I kousek okolí, a vchody do dolů, mezi kterými jde procházet a zkrátit si tak cestu. A pak jsou tu rarášci. Pokud se rozhodnete vstoupit na raráška začnou se dít věci. Hodíte kostkou a podle výsledku vám rarášek pomůže (třeba vám prozradí, co je na libovolném políčku ve hře, nebo vám dovolí vyměnit se s vámi vybraným hráčem) nebo uškodí – dovolí spoluhráčům prohodit dvě libovolná políčka či vás přenést kam se jim zlíbí. Rarášci s vámi prostě dělají psí kusy. Jakmile se vám i přes jejich záškodnictví povede najít čtvrtý diamant zbývá už jen rychle utéct z lesa – komu se to povede ten vyhrál.

Hra má možnost hrát i na menší ploše – pokud nemáte tolik času, nebo se bojíte, že nemáte takovou paměť.

Jak se nám to hraje

Když jsem se ponořila do pravidel Diamantového lesa říkala jsem si, že je to vlastně paměťovka. Popravdě – moc není. Paměť vám v téhle hře pomůže, ale není úplně zásadní. To hlavní v téhle hře jsou totiž rarášci, kteří jsou ale opravdu velcí záškodníci. Pokud se vy i vaši spoluhráči snažíte udělat si z toho hru na paměť jde to. Ale jakmile začnete houfně chodit na rarášky pole se bude míchat neskutečným způsobem. Náš předškolák vzal v této hře chození na rarášky jako svoji hlavní misi (a ano, já chápu, že ho to baví, protože to dělá z jeho pohledu zábavné věci). Ale to znamená, že jste donuceni pořád přehazovat políčka či se vám často stane, že z ničeho nic se ocitnete na druhé straně mapy. Přijde mi, že ještě ve dvou to jde ukočírovat, jakmile hrajeme ve třech a kluci začnou spolupracovat, jsou mé šance zmařené. Jeden stoupne na raráška, načež druhý si přihraje právě objevený diamant k sobě. Za minutu si role prohodí. Případně mě pořád a stále vrací do jednoho rohu, kde už je vše prozkoumané. Z mého pohledu se pak hra někdy hrozně vleče, nikdo už pořádně neví, kde všude už byl, a věřte, že čtvrtý diamant je vždycky až na té úplně poslední kartičce. Navíc mi přijde, že najít již jednou objevený diamant je mnohem snazší, než ho objevit poprvé – buď si zkrátíte cestu dolem, či počkáte až vám ho přihraje rarášek (třeba vaší možností prohodit se s jinou figurkou, co je poblíž nebo rarášek soupeře díky prohození dílků mapy). Jakmile tedy o jeden či dva diamanty vedu musím se raráškům vyhýbat jak čert kříži, naopak soupeři v tu chvíli nehledají, jen se ženou za diamantem, nejčastěji pomocí rarášků. V praxi můžete vedoucího trpaslíka vlastně vracet do pořád stejného rohu a jen čekat, až buď šlápne na raráška on a dovolí vám prohodit dvě kartičky, nebo se vám povede prohodit se s trpaslíkem u diamantu. Asi v polovině her se nám tak stalo, že už dosti znuděná máma chodila po mapě, hledala čtvrtý diamant, a kluci se jí smáli, že hledá marně. Zkoušeli jsme hrát i na menší území, je to lepší, ale zaseknout se můžete i tak.

Takže závěrem – Diamantový les není špatná hra, ale na nás (hlavně na mámu) má hodně náhody a hodně škodících prvků. Kluky zas moc nebaví si škodit vzájemně, potřebují mámu jako obětního beránka a hledače. Nicméně pokud vám hodně náhody nevadí určitě Diamantový les vyzkoušejte, s rarášky se dějí nečekané věci. A je pravda, že trpaslíci a diamanty jsou krásní!

Pokud ještě nejste u nás na facebooku přidejte se tady https://www.facebook.com/groups/deskovkyprotribraty , přidáváme i další zajímavé tipy :) 

Najít nás můžete i na instragramu www.instagram.com/bratritri

Článek neprošel kontrolou pravopisu, pokud jste našli hrubky buď je přejděte nebo mi o nich napište, opravím je :D