Plyšová hlídka - první dojmy
Počet hráčů: 2-4
Věk: podle krabice od 7 let, zvládnou i mladší, ale vždy je třeba dospělý průvodce hrou
Doba hry: 60-90 minut na příběh
Cena: od 1650 Kč
Příprava: 10 minut + příprava v průběhu hry
Na český trh uvedl Mindok
Tohle není recenze, je to spíš náhled prvních dojmů (dlouhý náhled :D). Proto, že o Plyšové hlídce se teď hodně mluví, a zároveň proto, že jsme zatím hráli jen trochu a na plnou recenzi to tudíž ještě není.
Hráli jsme zatím dvakrát první příběh, jednou ve 4 plyšácích, podruhé pouze Klárka (máma) a Míša (jednička). Zároveň se tu dnes pokusím nespoilovat (rozuměj my nesmíme ani naznačovat, co se ve hře stane)
Plyšová hlídka je rodinná příběhová hra. V krabici najdete spoustu krásných plastových figurek, několikery karty a hlavně knihu příběhů. Ta obsahuje 7 dobrodružství, každé z nich na několika dvoustrannách. Tam je vždy na jedné straně mapa a na druhé text k příběhu, nastavení a různá doplňková pravidla pro to dané dobrodružství. Ve hře se stáváte plyšáky, jejichž jediným úkolem je ochránit svoji spící holčičku před strašným Hrůzimorem a jeho poskoky.
První co musíte udělat, je nastudovat obecná pravidla. Za nás byl tohle dost boj a pokud máte možnost, určitě bych to udělala bez dětí. Vyhraďte si jeden večer a zahrajte si bez nich první příběh. My tu možnost neměli, hráli jsme první příběh na několikrát, protože jsme často dohledávali něco v pravidlech, ztráceli se a nalézali, přehlédli to či ono. Kluci se nudili a zlobili, rodičům tekly nervy, prostě vánoční pohoda jak má být :D
V zásadě je hra řízena kostkami – pokud je váš plyšák na tahu vytáhnete si ze sáčku 5 kostek. Bílé vám mohou přidat vatu (co je to co plyšáky drží při životě, plyšák bez vaty splaskne a je omráčený). Černé kostky se dávají na stupnici ohrožení a pokud se tam nahromadí, přijde vždy něco špatného – otáčí se karty spánku vaší holčičky (které odměřují čas), spouští se pohromy – negativní efekt na dané stránce, případně příchod a akci příšer. Barevné kostky (pět barev) pak jsou kostky akční a umožňují plyšákům dělat co potřebují – pohybovat se, hledat předměty, útočit, bránit se, dělat různé testy (třeba někam vlézt) a plnit skupinové úkoly (nutné třeba k otevření dveří). Využití kostek ze začátku vypadá složitě, ale rychle si zvyknete a i děti pochopí, co je možné s nimi dělat. Na každé straně příběhu vás pak čeká jiný úkol, většinou ne přímo bojový, někdy se vám může povést projít stránkou bez boje, někdy na vás prostě zpoza rohu bafne nějaký bubák. Ale plyšáci jsou stateční a jen tak se neleknou. Vy jako rodič si musíte i zvyknout na to, co přečíst teď, co potom, co pohlídat, co se stane jakmile nastane pohroma, věcí je prostě na začátek docela dost a jakmile něco opomenete hra nefunguje jak má (např. Pokud zapomenete na odměny za zabité příšery nemůžete nakupovat a tudíž se lépe vybavit)
Jakmile se vám povede prokousat pravidly hra už pěkně odsýpá. Jednička během druhé partie už přesně věděl, co dělat, k čemu může kterou kostku použít. Příjemné je, že na každé stránce máte navíc mnoho dalších možností, nemusíte jen přímočaře plnit daný úkol – potkáváte ztracené hračky, řešíte zda jim pomoci či nikoliv, můžete nakupovat či hledat předměty. Prostě si opravdu užíváte dobrodružství.
Boj s příšerami je na jednu stranu pravidlově jednoduchý, na druhou stranu není triviální. Každá stvůra má několik možností co vám může udělat, může vám nejen sebrat vatu, ale i vám uškodit jinak. A dva útoky na jednoho plyšáka během jednoho kola málokdy skončí dobře.
Co mě velmi příjemně překvapilo je příběh. Není to jen krátký úvod do děje, je zde opravdu hodně textu, který vás strhne. Příběh není přímočarý, nemusí vždy proběhnout stejně, to, co vaši plyšáci udělají jej rozhodně ovlivní. (a to jsme tedy hráli jen první z příběhů). Navíc to není jen o boji, spoustu stran můžete projít bez něj, když si budete počínat chytře a mít trochu štěstí. Text je velmi mile napsaný, plný přímé řeči, krásně se čte a je vtipný i pro rodiče. Příběh může mít různý konec, my tedy dvakrát došli do stejného úspěšného konce, tudíž nedokážu říct, jak špatný je ten neúspěšný.
Co bych chtěla ještě vypíchnout je způsob spolupráce mezi plyšáky, protože ten je prostě super. Co mě opravdu baví je možnost předávání si nejen předmětů (ty můžete předat jen když je získáte, ale nehledě na polohu vašeho plyšáka), ale hlavně možnost předávat si kostky (tzn. můžete dát druhému plyšákovi akci, kterou víte, že se mu bude hodit) a dát zraněnému kamarádovi svoji vatu. To vše nezávisle na tom, jak daleko druhý plyšák je. To je super, protože se nejen domlouváte kdo co udělá, ale pokud je někdo zraněn snadno ho postavíte na nohy.
Když jsme hru pořizovali dost jsem se bála znovuhratelnosti – přeci jen, je to dost peněz a “jen” sedm příběhů. I přesto, že jsme hráli první příběh prakticky hned následující den znovu, moc nás to bavilo. Já zvolila jinou úvodní zbraň, potkali jsme jiné hračky, našli jiné vybavení. Ano, zhruba jsme tušili, co nás kde potká, ale i tak byl příběh jiný. A jednička překvapil a znovu chtěl číst i všechen text (prostě to bylo trochu jako když měsíc den co den čteme O Otesánkovi). Příběhů je sedm, takže I kdybysme hráli příběh týdně, dostaneme se znovu na začátek za dva měsíce, a to už mnohé zapomeneme. A pokud by nás to přece jen nudilo je možné si vymyslet příběh vlastní a figurky, příšery a předměty použít jako základ.
Takže závěrem. Plyšová hlídka není hra pro začátečníky, protože pravidla jsou prostě celkem složitá, a i zkušeným hráčům bude jednu hru trvat, než se plně zorientují. Na druhou stranu zážítek ze hry je neskutečný, hra vás pohltí, najednou žijete v jejím světě. Ohledně věku zvládnutí – jedničkovi je 7 a je nadšen, dnes pořád škemral, že chce ještě jeden příběh. Dvojka (4,5) zatím úplně pohlcen není, trochu ho podezřívám, že se bojí a Hrůzimor mu nahání strach. Rodiče jsou pohlceni úplně :)
Najít nás můžete i na instragramu www.instagram.com/bratritri
Článek neprošel kontrolou pravopisu, pokud jste našli hrubky buď je přejděte, nebo mi o nich napište, opravím je :D
Komentáře
Okomentovat