Počet hráčů: 2-4
Věk: podle krabice od 8 let, ale zvládnou v pohodě i předškoláci
Doba hry: 20-30 minut
Cena: od 650 Kč
Příprava: 3 minuty
Na český trh uvedlo Dino
Chtěli jste si někdy pořídit vlastní planetu? Aspoň takovou malou, na kterou by se vám vešla panda a vlk? Planeta vám dá tu možnost.
Jak se to hraje
Planeta je hra pro 2-4 hráče, ve které stavíte planetu a snažíte se na ni nalákat co nejvíce zvířat. Planetu představuje pravidelný dvanáctistěn, na který ve 12 kolech umísťujete dílky s jednotlivými typy krajiny. Těch je ve hře celkem 5 (louky, hory, moře, poušť a led). Pro každé z 20 zvířat v partii je od začátku jasné, na jakou planetu má namířeno.
Každé zvíře má na své kartě podmínku – buď se zabydlí u toho, kdo má největší oblast dané krajiny sousedící s jiným typem krajiny (např. největší poušť, vedle které je oceán), nebo největší oblast, které s jiným typem nesousedí (největší oceán, který nesousedí s horami). Třetí možností je, že zvíře půjde na krajinu, které má největší počet oddělených oblastí (tzn. k tomu, kdo má nejvíce oddělených luk). V každém kole tedy hráči přikládají jeden dílek krajiny na planetu a následně vyřeší, ke komu půjdou zvířata hledající domov v tomto kole. S postupujícími koly roste počet zvířat, která hledají domov, takže je důležité již od začátku počítat s tím, koho chci lákat. Na konci hry pak hráči získají body za zvířata, která získali.
Hra má i mód pro zkušenější hráče – v tom získáváte navíc body za jeden přesně daný biotop, ovšem zvířata z tohoto biotopu vám dávají méně bodů.
Jak se nám to hraje
Pro kluky je hra, především díky herním komponentům, velmi lákavá od prvního okamžiku. Prostě 3D planety, na které si musíte umísťovat dílky krajiny, to je super věc. Navíc již od začátku vědí, jaká zvířata jsou k mání, většinou si vyberou jedno dvě svoje oblíbené a k tomu směřují svoji taktiku (i když někdy je kvůli tomu nakonec i řev, když se tu vysněnou pandu získat nepodaří). V prvních hrách jsme trochu bojovali s tím, že dílky z planet odpadávali, ale postupně jsme si zvykli na to, jak planetu držet, aby to bylo ok (nesmíme mačkat na kraj dílku, pak se oddělí od magnetu uprostřed a upadne). Velkou výhodou je, že se do hry naprosto v pohodě zapojí i mladší sourozenec – dostane taky planetu, výběrem dílků nikoho neohrozí a většinou nějaké to zvířátko vyhraje taky. Takže s herním batoletem na krku rozhodně výhra.
Z mého (dospělého a herně zkušeného pohledu) bych hře pár věcí vytkla. Nejvíc mi vadí to, že vlastně vůbec nemám přehled, co kdo na planetě má. Ano, můžu si jeho planetu půjčit a prohlédnout, ale člověk se ztrácí i na svém dvanáctistěnu, šance, že by držel v povědomí i ty další a podle toho volil dílky je nulová (aspoň tedy pro mě). Druhá – a možná ještě zásadnější výtka – je, že na kartách zvířat nejsou alespoň jejich názvy. Ilustrace se mě osobně líbí, ale u spousty zvířat bych prostě chtěla vědět, o jaké zvíře jde (a třeba i další detaily – hra má prostě vzdělávací potenciál, který bohužel není využit). Celkově bych hru asi pro partu dospělých nevzala, ale jako rodinná hra je pro mě ze skupiny neurazí-výrazně nenadchne (kluci se mnou ovšem nesouhlasí – je hra výrazně nadchla)
Takže – Planeta má určitě zajímavou myšlenku. Pokud máte rádi přehled, jak na tom ve hře jste, asi k ní budete mít výhrady. Nicméně jako rodinná hra se zvířátky se dá rozhodně doporučit a zejména rodiny s mladšími školáky si ji užijí.
Najít nás můžete i na instragramu www.instagram.com/bratritri
Článek neprošel kontrolou pravopisu, pokud jste našli hrubky buď je přejděte nebo mi o nich napište, opravím je :D
Komentáře
Okomentovat